Chřest (lidově často nazývaný také jako špargl) pochází podle doložených pramenů ze Středního východu, odkud se rozšířil do prakticky do celé Evropy. Už před čtyřmi tisíci lety si na něm pochutnávali Číňané, pěstoval se ale také ve starověkém Řecku a Římě.
V Evropě začíná jeho sezóna v březnu, a to v Nizozemsku. U nás pak v dubnu, a končí koncem června. Zahradní chřest je trvalá rostlina, která se ale sklízí až třetí rok od vysazení. Mladé výhonky se konzumují jen ve fázi, kdy se pupeny chřestu začínají otevírat.
Chřest tvoří z 93% voda, je proto nízkokalorický, ve to gramech této zeleniny je pouze asi 20 kcal. Zato má chřest spoustu látek prospěšných lidskému tělu, jako jsou vápník, hořčík, zinek, nechybí vláknina, bílkoviny a vitamíny C, E, K, řada vitamínů skupiny B a další. Aminokyselina asparagin obsažená v chřestu je důležitá i při léčbě leukémie. Chřest také podporuje správnou srdeční činnost, pomáhá při revmatismu a užívá se také jako afrodiziakum. Konzumace chřestu se však nedoporučuje při onemocnění dnou, jelikož zvyšuje hladinu soli kyseliny močové v kloubech.
Další zajímavosti o chřestu
Chřest se pěstuje ve valu navršené hlíny, je proto téměř celý schovaný v zemi. Nad zemí je pouze hlavička, ve které jsou koncentrované všechny živiny.
Zmrazit můžeme i chřest. Když ho z mrazáku vyndáme, stačí ho přelít vařící vodou a nechat ho v ní dvě minuty. Chřest si teplotním šokem zaktivuje svoji křehkost a nebude gumový.
Čerstvý chřest před úpravou necháme namočit ve studené vodě, nejméně na dvě hodiny. Nejlépe je však chřest nechat namočený přes noc v lednici, za noc se nám povytáhne až centimetr a navíc zůstane krásně křehký.
Je známo více jak 170 druhů chřestu. V České republice roste ve volné přírodě pouze jediný druh – chřest lékařský, jehož mladé výhonky jsou používané právě jako nám známá zelenina. Tento druh je však pěstován i jako okrasná rostlina. Jiné druhy jsou často pěstovány jako pokojové rostliny a přidávají se i do kytic.