Rozmarýn byl odjakživa typickou rostlinou do květináče. Daří se mu dobře na okně a na balkóně, potřebuje světlé, teplé a slunné místo a kyprou humusní zem. Rozmarýn potřebuje také poměrně velký květináč, aby jeho kořeny měly dostatek místa. Protože se dá rozmarýn jen těžko pěstovat ze semen, měli bychom hned na jaře zakoupit sazenici.
Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, a to jak sušené tak čerstvé. Listy můžete použít celé i drcené či jemně mleté. Rozmarýn pomáhá lepšímu trávení a vylučování žluči. Užívá se také proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku, ke zlepšení paměťových schopností a jako podpůrný prostředek při demenci.
Rozmarýnem se koření už od pradávna. Aromaticky voní a chutná mírně ostře a kořenně hořce. Kořeníme jím vždy velmi opatrně, a to hlavně pokrmy z ryb, zvěřiny, ale i rajčatovou polévku, telecí, skopové i jehněčí maso. Zcela osobité aróma dodá rozmarýn například hovězímu guláši, bramborovým pokrmům, ale i uzeninám a grilovanému masu. Někdy stačí vhodit jenom několik jehlicovitých lístků přímo do grilu, mezi uhlíky, maso se tím jemně ovoní.
Charakteristickou vůni rozmarýnu tvoří bohatý obsah éterických olejů, které posilují krevní oběh a působí i na prokrvení tkání. Lidé už také odnepaměti věřili tomu, že rozmarýn posiluje srdce. Antické Řekyně, které přicházely do chrámu žádat bohyni Afrodité o krásu a lásku, zdobily její sochy věnci z rozmarýnu. Nezůstalo však jenom při zdobení soch. Řekyně prý také rozmarýn přimíchávaly svým manželům do vína. Předpis na rozmarýnové víno se zachoval až do dnešních dnů. V některých zemích je toto víno doporučováno a prodáváno v lékárnách dodnes.